Život po životě

Co se děje s člověkem, když umře?

Člověk opustí svůj fyzický obal, tělo, duše se odpoutá, ale hned nikam neodchází. Zůstává u svého těla. Chvíli duši trvá, než pochopí, že už nežije, není propojena s fyzickým tělem. Zůstává u těla a pozoruje, co se s jeho tělem děje. Takto zůstává několik dní, do té doby, než se rozloučí, než se vše vyřeší. Může se i zjevit žijícím, protože chce předat vzkaz, chce utěšit pozůstalé v jejich zármutku. Potom tato duše teprve odchází do světla a do jiných dimenzí. Doposud se duše pohybovala v astrálu, v astrálním světě, a jakmile přijde čas, opouští astrální svět a přechází do světla. Většina lidí právě nejčastěji popisují, že byli v tunelu a před nimi světlo. Je to nejčastěji podávaná zkušenost. Avšak podle povahy člověka, ten přechod může probíhat i jinými způsoby, mohou procházet bránou, mohou stoupat po schodech ke světlu, mohou přecházet i jinými způsoby, zážitky.
 

Když duše přijde do světa jiné dimenze, nemusí se bát, nezůstane nikdy sám. Potkává se se svými blízkými, kteří odešli již dříve před ním. Potkává se s těmi, s kterými se již setkal, které má rád. A nejen se zemřelými lidmi, ale i se svými miláčky, zvířátky, kteří ho doprovázeli předtím na Zemi. Zvířata mají duši a jsou tu s námi. S někým se nemusí potkat hned, pokud se duše inkarnovala znovu na Zemi, ale setkají se později. Avšak z vašeho pohledu se může zdát, že budou čekat dlouho na setkání, ale zde ve Vesmíru je to chvilka, neplatí zde pozemský čas, ale vesmírný. Na každém člověku záleží, v jakém prostředí se pak bude nacházet. Už za života si člověk ve svých myšlenkách tvoří, kde se po smrti bude nacházet, jak to tam bude vypadat, jaký posmrtný ráj si vytvoří. Může se nacházet v zahradě se stromy, ptáky, zvířaty, ostatními milujícími blízkými a tam bude jeho duše spočívat. Lidé mají svobodnou volbu, proto by měli ve svých představách volit dobře, myšlenky se zhmotňují. Smrtí nic  nekončí, duše je energie a energie nemizí, změní se v jinou formu a žije dál v jiných prostorech, časech a dimenzích. Smrt není konec, je to přechod do světa duší. Tato duše se pak opět inkarnuje a znovu žije na Zemi. Je to opakující se koloběh. Duše se přestaně vtělovat teprve tehdy, když všechny karmické lekce dospějí k uspokojivému výsledku.

Proč se duše opět inkarnují?
 

Protože na Zemi se chtějí učit, poznávat, prožívat, duchovně růst, plnit své úkoly a záměry. Toto se děje na Zemi. Duše po smrti zůstává se svými vlastnostmi, vlastnosti zůstávají. Sice za života získává nové zážitky, poučení, růst, ale v základu má duše pořád stejné vlastnosti a vyvíjí se. Očišťuje také činy ze svých minulých životů a vyvíjí se a posouvá výše a výše. Duše s sebou nese energie všech svých životů, avšak na Zemi mu zůstávají skryty, tady ve Vesmíru duše zná všechny své životy. Ano, i toto zde na Zemi potom má duše jako jeden z úkolů, dořešit nedořešené záležitosti minulých životů. Duše se neustále vyvíjí, učí, poznává. Je to jeden z Vesmírných zákonů, zákon o pohybu. Není důvod se smrti bát, je to změna, přechod do jiných dimenzí, avšak duše žije dál.

Můžeme se svými milovanými komunikovat, jsou s námi? Vidí nás, slyší nás?

Ano, můžete se svými milovanými komunikovat, oni jsou pořád s vámi, slyší vás. Stačí na toho člověka pomyslet, představit si jeho podobu a mluvit k němu, on vás slyší. Může vám, ale nemusí, o sobě dát vědět, pocitem, vizí, obrazem, můžete ho slyšet, pokud ho chcete slyšet. Může se vám zjevit ve snu. Můžete ho žádat o pomoc, radu, může být vašim ochráncem podobně jako anděl strážný.
 

Co když jsou nevyřešené spory mezi zemřelým a pozůstalým?

Duše, která přijde do světla, tak už je to jako anděl, on vám vidí do hloubi vaší duše, do nitra, on už ví a chápe proč, už ví všechno. Vy ne, vy pořád přemýšlíte ze svého subjektivního přemýšlení, v subjektivních pocitech, názorech. Duše ve světle ví a vlastně smrtí toho člověka je vše vyřešeno. Pokud má pozůstalý potřebu zemřelému vysvětlit, ospravedlnit se, odpustit, může. Hlavně vše odpustit, ať to bylo cokoli, tím se pročistí energie. Ano, můžete, avšak přesto duše ve světle ví již vše. Pro vás však je určitě důležitý pocit, že jste vše vyřešili, je to jen k dobru pro váš další život a smíření se s odchodem milovaného člověka.

Děti – potrat?

Duše dítěte neodchází, zůstává a čeká, až žena znovu otěhotní a vstoupí do lůna ženy. Někdy se vtělí až do dalšího pokolení.

Zavražděný člověk?

I ten odchází do světla. Někdy se stává, že zůstane z důvodu křivdy, jelikož to bylo násilné úmrtí a chce vyřešit, poukázat na křivdu, která byla spáchána. Může pak zůstat dlouho, než se vše v jeho záležitosti vyřeší.

Zvířata po veterinárním „uspání“?

Odchází do světla. Je otázkou etickou, zda uspat, či neuspat z hlediska závažnosti, projevů. Avšak duše těchto zvířat odchází do světla. Duše zvířat se pak také inkarnují. Může se k vám vrátit v podobě nového štěněte, které však bude mít ty samé projevy, vlastnosti jako zemřelé zvíře – pes, kočička, ptáček. Dokonce i někteří lidé, s kterými jste se hluboce milovali, a oni s vámi chtějí být ještě za vašeho současného života, se mohou inkarnovat do těla zvířete. Je otázkou, zda-li pak poznáte, že ten pejsek, který vás tak bezmezně miluje, je duše milovaného zemřelého člověka. Dá se to poznat, mohou různě upozornit, je to o vaší intuici. To jsou pak projevy nadprůměrně inteligentních psů, koček, andulek apod. Andulka, která na místo pár slov ovládá veliké množství slov.

Sebevrah?

Ten neodchází do světla. Každý člověk má svobodnou volbu, to ano, může se stát, že takto ukončí své problémy, rezignuje na život. Ale z hlediska Vesmíru, nedokonal, to, co měl. Zůstává tato duše v astrálním prostoru. Jenže tato temná duše potom veskrze škodí. Připoutává se k oslabeným, nic netušícím žijícím jedincům a odebírají jim energii. Mohou se zjevovat dětem, které se bojí a tím zase odčerpávají energii a sami si ji berou. Tato duše se může osvobodit z astrálu. Jenže problém je ten, že je temná a parazituje tu pak dál na většinou nic netušících lidech. A druhý problém je, že ta duše neví, že se může osvobodit. A to tak, že ze své astrální sféry musí zasáhnout, pomoci odradit člověka dosud žijícího, který chce spáchat sebevraždu. Takto je potřeba, aby od činu sebevraždy odradil tři lidi. Poté je mu dovoleno odejít do světla, inkarnovat se a jako duše se dále vyvíjet.

Euthanasie člověka?

Co se týká tohoto, zde je to stejné jako s duší zvířete, o které jsme již mluvili. Odchází do světla. Člověk, který je velmi vážně nemocný, již se nachází na hranici mezi živými a neživými, odchází do světla.

Kámen – kamen

Kameny nemají duši. Fungují zde, plní úkoly, předávání energií a to na základě daných informací, kódu morfogenetického pole. Ke svému úkolu nemají a nepotřebují duši.

Když vám odejde blízký člověk, je potřeba tohoto člověka zde násilně, silou své myšlenky dále nepoutat. Nechat toho člověka, jeho duši v klidu odejít. Ano, je to pro pozůstalé bolestné, ano, avšak je potřeba ho oplakat, rozloučit se s ním, nechat ho odejít, smířit se s jeho odchodem. Může se pak stát, že duše, když vidí velkou bolest, sílu myšlenky, aby zůstal, pak se může stát, že neodejde, a aby utěšil pozůstalé, zůstane jeho duše v astrálním prostoru. Avšak v závěru to pro tu duši není radostné, ale bolestné, že neodešla do světla. Smrtí nic nekončí, nechte v klidu a s láskou své blízké odejít, až přijde i váš čas – setkáte se. A až jednou budete z pozemského života odcházet vy, nelpěte na ničem, na nikom. Vše na tomto světě je vypůjčené, nic vám nepatří. Nepatří vám váš dům, auto, lidi, vše tu zůstane na Zemi. Co vám patří, jsou vaše svobodná rozhodnutí a vaše duše, která, když nelpíte, může klidně odejít do světla. Vaše dosavadní tělo je jen obal, schránka pro duši. Ano, vaší povinností, nebo alespoň by to tak mělo být, se o své tělo dobře starat, protože skrze něj se můžete projevovat na Zemi. Pokud se Vaše tělo zničí, nebo přestane fungovat, dostanete nové. (Může dojít k čekacím lhůtám.) Ale s sebou si jej nevezmete taktéž. Vaše je jen vaše Duše.
 

Smrti se není třeba bát, je to změna, přechod do jiného života, života ve světle, který je nádherný. Smrtí nic nekončí.

Ráda bych vás chtěla na jednu věc upozornit, s blízkými zemřelými můžeme komunikovat, jak je v automatickém písmu popsáno. Avšak v žádném případě NE vyvolávat duchy. Vyvolávané duši to ubližuje a je to nebezpečné!